zdroj: cs.wikipedia.org

Právní stát (anglicky rule of law, německy Rechtsstaat, francouzsky état de droit) je takový stát, kdy výkon státní moci je omezen a podřízen zákonu. 

Vztah mezi občanem a státem je vymezen pomocí práva. Podle ideje právního státu by stát měl sloužit občanovi, nikoli naopak.[1]

Právní stát je spojován s respektem k liberálním hodnotám – svoboda a rovnost občanů.

Zásady našeho právního státu jsou v Ústavě České republiky.[2]

Právní stát je chápán jako protiklad despocie, diktatury a totality, protože zamezuje zvůli vládnoucích, zneužití jejich politické moci proti občanům a jejich svobodě.[3] Rozhodujícím principem právního státu tedy musí být důsledná dělba moci do nezávislých složek (zákonodárná, výkonná a soudní moc), které se vzájemně kontrolují.

Koncepce právního státu se zrodila již ve starověku v době Platóna a Aristotela. Aristoteles ve své Etice Nikomachova psal, že člověk, který vládne to dělá pouze ve svůj prospěch a proto je lepší nechat vládnout zákon.[4]

Mezi další patří německá liberální teorie právního státu od Immanuela Kanta v 18. století, která předchází hnutí Rechtsstaat. Jeho přístup je založen na nadřazenosti psané ústavy. Stát popisuje jako morální společenství a státní moc se musí řídit ideály právního státu.

Koncept právního státu z Anglie z 18. a 19. století popsal Ústavní teoretik Albert V. Dicey (1835–1922), který formuloval tři principy, o které se právní stát musí opírat:[5][6]

1. Nikdo nesmí být trestán ani omezován, pokud neporušil zákon. Důraz byl kladen i na poznatek, že ani majetková práva jednotlivce nesmí být bez porušení zákona narušena.

2. Každý je subjektem práva, tedy nikdo nestojí nad zákonem.

3. Vláda lidu (demokracie) musí být založena na vládě práva.[7]

Předpokladem fungování právního státu je právní jistota, tedy zejména jednoznačnost a vymahatelnost práva a nezměnitelnost právního řádu.[8]

Za právní je označován takový stát, v němž:

• výkon státní moci (výkonná moc) je omezen zákonem (princip omezenosti a zákonnosti výkonu veřejné moci, t. j. orgány veřejné moci smějí činit a také činí jen to, co jim zákon výslovně dovoluje, stát je svému vlastnímu právnímu systému podřízen)

• občan smí činit vše, co zákon výslovně nezakazuje (nikdo nesmí být trestán a omezován, pokud neporušil zákon).

Tato rozšiřující kritéria zahrnuje například Ústava České republiky, když deklaruje, že Česká republika je demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.[2]

Základními principy právního státu patří:[9]

• Stát je založen na ústavnosti a ústavních právech občanů.

• Občanská společnost je rovným partnerem státu.

• Dělba mociTeorie dělby moci (J. J. Rousseau) – oddělenost, samostatnost a nezávislost státních mocí založená na základě rovnováhy a vzájemných brzdMoc ve státě je rozdělena na zákonodárnou, výkonnou a soudní.

• Soudní a výkonná moc jsou vázány zákonem (nejednají v rozporu se zákonem) a zákonodárná moc je vázána ústavou.

Právní stát

Kdo z občanů ví co se pod tímto pojmem v současnosti zpravidla rozumí a současně zná náš právní řád natolik, že může posoudit zda teoretické principy právního státu obsahuje. Jen velmi málo lidí pak má dostatek informací pro posouzení praktického naplňování těchto zásad. Článek se pokouší shrnout jednotlivé principy právního státu tak jak je uvádějí vědecké práce o teorii státu a práva a porovnat je s obsahem Ústavy České republiky a Listiny základních práv a svobod.

Výsledek takto provedeného průzkumu nikdy nemůže mít valnou vypovídací hodnotu, a to zejména pro nedostatečně definovaný pojem "Právní stát". Problematická je i formulace otázky. Jednoznačně z ní nevyplývá zda máme na mysli formální nebo faktickou stránku problému. Jinak řečeno, jestli ten ,kdo se takto ptá má na mysli pojem právní stát ve významu právního ideálu, nebo politickou praxi. 

Výsledek průzkumu bude významně ovlivněn i osobou respondenta. Kdo z občanů ví co se pod tímto pojmem v současnosti zpravidla rozumí a současně zná náš právní řád natolik, že může posoudit zda teoretické principy právního státu obsahuje. Jen velmi málo lidí pak má dostatek informací pro posouzení praktického naplňování těchto zásad.

Tento článek se pokusí shrnout jednotlivé principy právního státu tak jak je uvádějí vědecké práce o teorii státu a práva a porovnat je s obsahem Ústavy České republiky a Listiny základních práv a svobod. Obecnějším cílem je pak nastartovat diskusi na toto téma a to nejen na akademické půdě. 

Principy právního státu

Základní znaky (principy) právního státu, tak jak jsou v současnosti obecně přijímány lze pro názornost vymezit takto:

Vázanost státu právem

Stát je nejen původcem právních norem, ale i jejich adresátem. To znamená, že je sám vázán ústavou, ústavními zákony, zákony a dalšími právními akty. Současně je vázán i akty mezinárodního práva obecné povahy nebo těmi, které uznal. V neposlední řadě se uvádí vázanost státu demokratickými principy.

Dělba moci

Moc ve státe je rozdělena na zákonodárnou, výkonnou a soudní. Každá má přesně vymezenou působnost a k jejímu naplňování svěřené kompetence, přičemž existují určité kontrolní a garanční mechanismy jejichž úkolem je zabráni překračování působnosti a nepřiměřené kumulaci moci. V literatuře se běžně hovoří o systému vzájemných garancí a brzd.

Omezená moc

Stát může zasahovat a svoji moc uplatňovat jen v případech a způsobem předem stanoveným. 

Suverenita lidu

Občan je nadřazen státu což se projevuje jednak v možnosti v projevu vůle při personálním ustavování moci zákonodárné, popřípadě v možnosti přímého projevu vůle lidu. Suverenita lidu se současně projevuje v zakotvení základních práv a svobod člověka a občana v ústavním zákoně, jehož součástí je i samostatná a výslovná garance základních práv menšin.

Soudní ochrana

Každému má být dána možnost domáhat se svých práv a oprávněných zájmů u nezávislého a nestranného soudu jehož rozhodnutí má byt přezkoumatelné soudem vyšší instance.

Jednotlivé principy, tak jak byly výše vymezeny tvoří jeden funkční celek. Nelze tedy uvažovat o relevanci zvoleného pořadí. Jednotlivé znaky budou podrobněji popsány a srovnány s  Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod v samostatných článcích.

zdroj: euroactiv.cz

Co se vlastně skrývá za spíše abstraktním pojmem právní stát? Definice uvedená ve zmíněné zprávě 

Komise k právnímu státu v unijních zemích uvádí, že „v právním státu se veškeré veřejné pravomoci vždy vykonávají v mezích stanovených zákonem, v souladu s demokratickými hodnotami a základními právy a pod kontrolou nezávislých a nestranných soudů“.

Na to, co pod právním státem rozumět a proč je důležité jej mít, jsme se ptali v anketě místopředsedkyně Evropské komise Věry Jourové, českého europoslance Tomáše Zdechovského, jeho slovenského kolegy Michala Šimečky, analytiků Zuzany Stuchlíkové a Daniela Hegeduse a ústavního právníka Jana Kudrny.

Věra Jourová, místopředsedkyně Evropské komise pro hodnoty a transparentnost

Demokracie, právní stát a základní lidská práva jsou tři pilíře, které tvoří podstatu Evropské unie. Toto trio představuje evropské hodnoty. Všechny tři pilíře musí fungovat v dokonalé harmonii. Parametry právního státu jsou zavedeny nejen v evropských Smlouvách, ale také v rozhodnutích Evropského soudního dvora. Jinými slovy, co myslíme termínem „právní stát“ je, že všechny veřejné instituce jednají vždy v mezích stanovených zákonem, v souladu s hodnotami demokracie a základních práv a pod kontrolou nezávislých a nestranných soudů, které jsou zase samy předmětem systému kontrol a vah.

Vyrostla jsem v komunistickém Československu, v době, kdy nebyly svobodné volby, rovnost před zákonem, soudci byli závislí na politické moci, média šířila propagandu vládnoucí strany. Pokud jste v tomto systému neuposlechli, mohli jste být napadeni vládou, soudy nebo médii – nebo všemi najednou. Tak to funguje, když neexistuje právní stát, žádná demokracie, žádná základní práva. A proto se právní stát dotýká každodenního života nás všech, bez ohledu na to, zda vlastníme firmu nebo si jen čteme zprávy – anebo se staráme jen o své věci. Bez právního státu nebude existovat vzájemná důvěra mezi členskými státy a jejich institucemi; společná správa EU bude ohrožena. Tato nedůvěra by také mohla způsobit praktické problémy, jako například neuznání evropského zatýkacího rozkazu, neuznávání rozsudků mezi členskými státy nebo narušení společného boje proti praní peněz nebo terorismu. Bez právního státu čerpání z rozpočtu EU nebude mít efektivní výsledky; korupce a podvody zanechají své stopy. Bez právního státu nebude Evropa vzorem pro sousední státy a zbytek světa; musíme jít příkladem. Unie musí být lépe vybavena v řešení důsledků nedostatků právního státu. Dlužíme to Evropanům.

Tomáš Zdechovský, europoslanec (KDU-ČSL, EPP)

Právní stát je jako pojem už jasně definován jako takový stát, v němž je výkon státní moci omezen zákony, kdy státní orgány mohou dělat jen to, co jim zákon výslovně dovoluje a sami občané smí činit vše, co zákon výslovně nezakazuje. U tohoto není na místě vymýšlet nějaké vlastní interpretace, je to dané. Pokud někdo třeba zpronevěří peníze, což je zakázáno, mají orgány činné v trestním řízení povinnost situaci řešit dle jasné legislativy. Žádná přepálená šikana, ani druhý extrém v podobě napomenutí a nic víc.

Představme si situaci, kdy by naopak nikdo žádná pravidla nerespektoval – neexistovala by spravedlnost, nikdo by si nemohl být jistý zachováním svobody, nikdo by si nezahrál ani obyčejné Člověče, nezlob se. Nastal by jen chaos, vládl by strach, udávání, pokrytectví, dvojí metry a anarchie. Vždyť to známe i třeba z diktátorských režimů či komunismu. Hlídat pravidla právního státu je jednoduše naprostý základ soužití. Dodržování právního státu je tedy z mého pohledu rozhodně zásadní, tato podmínka se však nesmí zneužívat z pozice silnějších.

Michal Šimečka, europoslanec (PS, RE)

Právní stát představuje souhrn základních principů, na kterých stojí evropské demokracie: dělba moci, právní jistota, nezávislost soudnictví, rovnost před zákonem, ale i ochrana lidských práv včetně práv menšin. Bez právního státu by demokracie nemohla fungovat – hrozilo by nám bezpráví, tyranie většiny nebo nekontrolovatelná vláda nejmocnějších.

Principy právního státu jsou v samém jádru evropského projektu a bez jejich respektování by EU ztratila svou identitu a smysl. Integrace by přestala fungovat, pokud by jednotlivé země porušovaly základní hodnoty a práva svých občanů. Jak by vypadal jednotný trh, pokud by evropští občané a evropské firmy žili v nejistotě, že jim v některém ze členských států hrozí protiprávní jednání ze strany státu? Dnes už jsme tak propojení, že kvalita a nezávislosti soudnictví, policie, prokuratury, ale i médií v jednom státě ovlivňuje život všech evropských občanů. Právě proto potřebujeme nástroj, jak bojovat proti korupci a autokratickým způsobům v EU.

Zuzana Stuchlíková, analytička EUROPEUM

V dnešní debatě o právním státě už dávno nejde jen o základní principy rovnosti před zákonem, povinnosti všech zákon dodržovat či vymahatelnosti práva – pojetí právního státu je mnohem širší a debaty se vedou o legitimitu jednotlivých opatření. Ta by měla stavět na základních demokratických hodnotách, na evropské úrovni obsažených v článku 2 Smlouvy o Evropské unii: úctě k lidské důstojnosti, svobodě, demokracii, rovnosti a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin, pluralismu, nepřípustností diskriminace, toleranci, spravedlnosti, solidaritě a rovnosti žen a mužů. V praxi sem tak spadá také nezávislost soudnictví, pluralita médií, protikorupční rámec a vyvážené nastavení vztahů mezi institucemi.

Respektování principů vlády práva poskytuje společnosti jistotu a předvídatelnost, tvoří jasně daný rámec vzájemných vztahů mezi jednotlivými společenskými aktéry a garantuje všem jejich práva. To jsou základní stavební kameny pro osobní rozvoj jednotlivců, chod ekonomiky i funkční mezinárodní vztahy.

Daniel Hegedus, analytik German Marshall Fund

Koncept právního státu je souborem principů, které omezují svévolnost politické moci. Právní stát je klíčovým pilířem ústavnosti a důležitou pojistkou proti autoritářským tendencím. Je tedy zřejmé, proč populističtí politici, kteří často otevřeně či skrytě tlačí autoritářskou agendu, právní stát a jeho principy jako například nezávislost soudnictví zpochybňují. Právní stát pojímá principy jako zákonnost, nadřazenost práva, právní jistotu, ochranu před zneužitím moci, přístup ke spravedlnosti, nezávislost soudnictví, právo na spravedlivý soud, rovnost před zákonem a nediskriminaci. Ačkoliv se zdá být právní stát mnohostranným konceptem, který je těžké vystihnout, ve skutečnosti je velmi dobře definovaný, zejména pak Benátskou komisí Rady Evropy.

Právní stát je základním kamenem stabilních, pluralitních, konstitucionálních demokracií stejně tak jako evropské integrace. Bez nezávislého systému brzd a protivah může být demokracie podkopána, a nakonec podmaněna. Navíc je evropská integrace také právní integrací založenou na vzájemné důvěře – národní soudy ve všech členských státech jsou zodpovědné za interpretaci a aplikaci práva EU. Pokud si některá ze zemí podmaní právní stát a nezávislost soudnictví, může to mít dalekosáhlé dopady na celý vnitřní trh a Evropskou unii jako celek. Demokracie ani evropská integrace nejsou bez právního státu životaschopné.

Jan Kudrna, ústavní právník

Pod pojmem právní stát si představuji stát, který dodržuje své právní předpisy, které respektují principy konstitucionalismu, tedy individuální svobody jednotlivce a demokracii. Jak je patrné, jedná se o pojem dosti neurčitý. A i když se o něm v orgánech EU hodně mluví, jeho obsah není konkretizován. Osobně mi není jasné, proč se v souvislosti s porušováním principů právního státu mluví o Polsku, ale ne o Maďarsku. Anebo o Rumunsku a Bulharsku, kvůli kterým před zhruba 5 lety celá diskuze vlastně vznikla. Nikdo ale nemluví ani o zárukách spravedlivého procesu ve Francii, která z mimořádných opatření udělala standard, a v řadě případů vyloučila předběžnou soudní kontrolu nad činností orgánů činných v trestním řízení. Má-li tento pojem být úhelným kamenem politiky EU, což je legitimní požadavek, mělo by být předem řečeno, co je jeho obsahem.

Principy právního státu je dobré dodržovat proto, aby byla zachována práva jednotlivce a prosazování práva na principu rovnosti. Je to tedy otázka kvality života každého z nás.

zdroj: is.muni.cz

Právní stát
Základní právně politický rámec fungování práva, státu a demokratického politického systémuJeden ze základních pilířů západního pojetí státu, práva a politiky 20. a 21. století

Stát představuje:

 právní jev – lze ho ztotožnit se souborem právních norem politický jev – politická forma organizace společnosti sociální jev – institucionalizovanou formou společenského života, institucí společnosti

Vztah státu a práva:

•                                Právo je před státem, může existovat i bez státu 

•                                Právo je konstituujícím činitelem vzniku a existence státu 

•                                Právo je produktem státu  Právní stát představuje určitý způsob řešení vztahu státu a práva, ale i vztahu mezi občanem a státem, občanskou a politickou společností Čl. 9 odst. 2 Ústavy ČR: „Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná“ uvedený text je označován za materiální ohnisko evropských ústav Dnešní demokratický stát lze charakterizovat jako:  moderní (pozdně moderní) stát sociální stát právní stát Znaky moderního státu: 

1.         jednota výkonu státní moci, státního území a obyvatelstva tohoto území (G. Jellinek) 

2.         národní princip výstavby státu 

3.         legitimita a legalita státní moci 

4.         jednotný právní řád 

5.         daněmi placený profesionální státní aparát 

Sociální stát

- Na kontinentu základ položily Bismarckovy pojišťovací systémy v 80. letech 19. století.- V anglosaském světě základ položil lord Beveridge začátkem 40. let vytvořením systému soc. zabezpečení (welfare state).Vymezení:Stát, v němž se v zákonech, ve vědomí a postojích lidí, v aktivitách institucí i praktické politice prosazuje myšlenka, že sociální podmínky, v nichž lidé žijí, nejsou jen věcí jedinců či rodin, nýbrž věcí veřejnou. (Potůček)Stát, ve kterém demokraticky organizovaná moc prostřednictvím sociálního zákonodárství a činnosti státních orgánů a institucí:- Garantuje základní příjem pro každého jedince či rodinu na úrovni životního minima.- Poskytuje sociální dávky umožňující předejít, zmírnit nebo překonat sociální rizika možných

sociálních událostí (zvl. nemoci, úrazu a nezaměstnanosti).- Zajišťuje poskytování veřejných sociálních služeb – zvl. školství a zdravotnictví. (Večeřa)

Právní stát

B. Bohleyová: „lidé očekávali spravedlnost a dostalo se jim (jen) právního státu“. Zosobňuje určitý ideál nahradit subjektivistickou vládu konkrétních lidí vládou práva

jako nadosobních racionálních pravidel, které zavazují stejně občany jako vládce.

Je chápán spíše intuitivně nebo jako politický ideál.

Syntetická vymezení právního státu:

- stát, který je vázán svým právem,- stát, kde je primát (panství) práva nad státem,- stát, kde vládne právo, kde stojí právo nad státem, - stát budovaný na principu panství práva,- stát, ve kterém je uplatňovaná zákonnost.

Stát, který je budován na principu panství práva, jímž jsou vázány všechny právní subjekty a zejména státní moc, jejíž veškeré působení se realizuje pouze na základě zákona (práva), v jeho mezích a způsobem, který stanoví zákon.

Idea právního státu vzniká již v antice jako představa vlády zákona a vázanosti vládců právem:Již řečtí naturalisté – úvahy o všeobecné vládě zákonů včetně právních v přírodě i společnosti

Sokrates – právo je odrazem přirozených a věčných zákonů, Sokrates před nimi stojí s úctou, byť ty lidské jsou nedokonalé – občanská poslušnost zákonu

Platón – Učiňme vladařem zákon, který je překážkou libovůle vládců.Kde je zákon neomezeným pánem nad vládci a vládci jsou jen poslušnými poddanými ve službách zákona, tam je uskutečnění všech dober, neboť přirozenost smrtelníka ho svádí k poživačnosti a nenasytnosti.

Aristotelés – v Etice Nikomachově: proto nenecháváme vládnout člověka nýbrž zákon, poněvadž člověk vládne ve svůj prospěch a stává se tyranemŘímu byly cizí řecké filosofické spekulace, rysem jeho mentality byl realismus, racionálnost a pragmatismus, a to i ve vztahu ke státu a právu. Transformace požadavků přirozeného práva do podoby platného práva.

Řím:Období republiky významnéMarcus T. Cicero formuluje princip legality a právního státu, neboť všichni podléhají zákonu.Stát je nezbytný proto, protože lidé jsou si biologicky nerovni a musí si tedy být rovni alespoň před zákonem.Svoboda je zajišťována prostřednictvím práva.Stát za především právním společenstvím, ale i mravním.

Období císařství – zrod doktríny o neomezené moci vládcově (Ulpianus /D1,3,31/- Princeps legibus solutus est /císař je osvobozen od zákonů, stojí nad zákony/)Antika ale ještě neumožnila faktickou realizaci právního státu

Novověké prosazení ideje právního státu umožnilo:- ideově osvícenství, emancipační hnutí vyrůstající z renesance a humanismu prosazující myšlenky morální a intelektuální autonomie člověka a jeho politické emancipace člověka (Hobbes, Bacon, Locke, Rousseau, Kant)- fakticky demokratické revoluce 18. a 19. století

Myšlenková východiska novodobé koncepce kontinentálního právního státu:  Liberalismus – minimální státPřirozenoprávní teorie – lidská práva Teorie společenské smlouvy – stát ochránce

 Konstitucionalismus – význam práva a zejména ústavy  Právní pozitivismus – zákonnost a právní jistota

Dvě podoby právního státuKontinentálně evropská verze (Rechtsstaat)Základem ideály osvícenství a Velká francouzská revoluce.Filosofický základ - Immanuel Kant (1724-1804),faktickou podobu mu dali v polovině 19. st. němečtí právní pozitivisté svými spisy (Mohl, Stahl, Gneist, Bähr)Friedrich Julius Stahl (1802-1867): Stát má být právním státem, to je heslo i skutečně hybná síla dnešní doby. Má přesně a nezrušitelně určit jak dráhy a hranice své působnosti, tak i sféru svobody svých občanů.Otto Bähr (1817-1895): Právní stát pozdvihuje právo na základní podmínku svého bytí, je to stát, ve kterém se individuální i společenský život bez újmy na svobodě pohybuje v mezích základních právních norem.Je postaven na suverenitě zákona – výraz vůle lidu.Jen lid sám se může omezit ve svých právech!Velké občanskoprávní kodifikace

Angloamerická verze (Rule of Law)

Je starší, mezníkem Bill of Rights (1689) - prolomením zásady Princeps legibus solutus est (panovník stojí nad zákony)Vláda práva prostřednictvím soudní moci jako protipólu absolutististické státní moci Precedent - výraz soudcovské tvorby práva.

Doktrína Due Process of LawAlbert V. Dicey tři základní principy Rule of Law:• nikdo může být zbaven života, svobody nebo majetku pokud neporušil právní normu a tato skutečnost nebyla kvalifikována v řádném soudním procesu,• nikdo nemůže být postaven nad zákon, nad zákonem nestojí zejména státní moc; každý člověk je vždy subjektem práva,• vláda lidu musí být založena na vládě práva.

Modely právního státu

 Liberální právní stát  Materiální právní stát

 Sociální právní stát Představují i vývojovou posloupnost

Základní principy právního státu

 Záruky základních práv a svobod  Ústavnost a zákonnost Právní jistota Suverenita lidu

 Dělba a kontrola moci Omezená vláda Legitimita státní moci a demokratismus činnosti státních orgánů